Petr Poulík 28. 2. 2020

Být v duši svobodným

Poulik píše život a život je mu inspirací. Máme se milovat s prezervativem a žít s respirátorem na nose. A vůbec nejlépe sedět doma za pecí. Upřímně, chcete takto prožít život? Já ne, dík nechci. Opravdu miluji čerství vzduch a vlhký dotek klínu ženy, miluji Slunce i možnost jít kam chci.

Ernest Hemingway řekl: ,,Nejvíc jsem se bál věcí, které se nikdy nestaly!,, Jistě! Strach je jeden z nepřirozenějších pocitů a v raných dobách lidských dějin zachraňoval přežít našeho druhu. Byl úzce spojen s rozumem, slavným selským rozumem i životní moudrostí. Kéž by tomu bylo tak i dnes. V naší bezpečné, nádherné době, se z lidských emocí a odpovědnosti, stalo lanko loutkaře, který by z nás měl loutky. Zatáhne za nitku a sedíš na prdeli s hlavou v dlaních. Chceš být loutkou? Já věřím, že ne!

Tak pojď se prosím nebát, pojď nebrat vážně ty zaručené a zcela jisté pravdivé zprávy, které ti berou radost ze života. Pamatuji si dobu drátů na našich hranicích, pamatuji si také ty oslavy když zmizel ostnatý drát a já mohl jít, kam jsem chtěl. Těžko říct, proč si dnes ty dráty, zase natahujeme a vytváříme si strachy v nás, v našich srdcích a v naší duši.

Téma uprchlíků vyvanulo a přišlo nové, zase je čeho se obávat. Tématem posledních dnů je jistá forma chřipky. Loutky na lankách vykupují obchody, tlačí přeplněné košíky dlouho nekupovaných konzerv a litry balené mrtvé vody. Vzrušeně v rouškách kpou bunkry na zahradě a na kameru přísahají, že už nikdy, nikdy nepřekročí hranice tohoto státu. Dobře radí – co nejvíce lidí uzavřít do karantény. Vůbec nejlepší by bylo uzavřít hranice, nasadit armádu, ta by chránila náš klidný spánek.

Přeháním ano asi trošku, omlouvám se Vám, sarkasmus je má forma obrany. Díky své práci musím každý týden do Itálie a přiznám se, že i chci. Slíbil jsem svým zaměstnancům – přátelům, že to zvládneme. Budu to jezdit autem a ano mám strach. Ne z viru, ale z lidské hysterie na letišti. Netoužím být někde zavřený v karanténě. Zvládnu to na otočku je to jen 1280 Km tam a 1280 Km zpět. Přátelé to dáme. Má to svou výhodu, budu moci po cestě přemýšlet. Nebudu jediný, co nezůstane za pecí, neposlušný občan. Snad nás bude co nejvíc, kteří budeme kašlat na strach, budeme žít a pracovat dál. Zůstaneme tak v duši svobodní.

    Zanechte Svůj Komentář Zde