Petr Poulík 6. 3. 2020

Bratříčku a co vrátka?

Poulik píše život a život je mu inspirací. Miluji písně a básně pana Kryla, protože v nich najdu to co v Bibli – lásku, víru, krásu, krutost , touhu po svobodě i bolest. Všechno ze života. Myšlenky toho dávno mrtvého muže, se mi zdají stále více aktuální, svou naléhavostí a hlubokou lidskou pravdou. Najdu je ponejvíc v těžších chvílích, kdy je heslem mého žití klid, rozvaha a odvaha.

Naslouchám drnkání kytary, hrubého zpěvu. Počínám chápat, je to jen malinko jiná modlitba, za tuto zem za její děti. Již desítky let je toto dědictví neodmyslitelně s námi. Kdo hledá, ten ho nalezne. Možná jsem netrpělivý, možná chci příliš, když čekám, až jako národ zvedneme ze země ta zaprášená slova odvaha a čest! Zdá se mi, že tato zem, nedůstojně přešlapuje na místě. Třepe se jako chudák ratlík, který se při každém drobném ohrožení rozštěká a zároveň počůrá strachy. A naše ctnosti, nechali jsem je snad u koryt?!

Žijeme ve smyčce, kterou nám kolem krku stahuje naše pohodlnost. Sežereme, co nám kdo naservíruje, mlaskáme v úslužnosti. Najíst se a skvěle vyprázdnit… i v tom se dá najít smysl života. Co na tom, že se staneš jen chovným dobytčetem žijícím ve vlastních lejnech. Je to bezpečnější, než žít tam venku, kde si vnější neovlivnitelné vlivy s námi hrají jako rozbouřené moře s malou loďkou.

Ty žiješ na pobřeží v bezpečí, co je ti po těch bláznech v dáli. Tvá odvaha se smrskla v hledání jistoty. Stačí nová chřipečka a roztřeseš se strachy, odhodlán sledovat a udávat podobné nešťastníky. Děti ve školách i ty, mají žalovat jedno na druhé a v rámci zájmu celku počítat kašlík a nahlásit, nechat se poplácat po hlavičce na znamení pochvaly. Vážně chceme naše potomky učit udávat? Já říkám ne, nezaměňujte odpovědnost s podlostí!

Pojďme se pokusit dát dětem do vínku něco cennějšího, lásku ke svobodě, hrdost k národu, posilujme v nich vědomí, vlastní hodnoty, jejich jedinečnost. Jsme Češi patříme do Evropy a křesťanského světa, stovky let jsme jeho pomyslným srdcem. Pojďme jim vyprávět pohádky o naší zemi o králi železném a zlatém. O Karlu IV., což nebyl úplně Čech, uznávám. O našich perutích v RAF 310,311,312,313 a lidech, kteří bojovali i v dobách kdy naše zem jako celek prohrála a pro tentokrát se z ní stal protektorát.

Povídejme jim o lidech co se nezalekli ani nevzdali, o bratříčkovi, co nezavřel vrátka! Začněme už dnes večer první pohádkou vypněme zprávy a odmítněme jazyk povolných ovcí BÉÉ-BÉÉ-BÉÉ-BÉÉ-BÉÉ-BÉÉ-BÉÉ-BÉÉ-BÉÉ- BÉÉ-BÉÉ-BÉÉ –BÉÉ……

    Zanechte Svůj Komentář Zde