Petr Poulík 18. 3. 2020

Samé dobré zprávy!

Poulik píše život a život je mu inspirací. Nic už nebude jako dřív a to je dobrá zpráva. Můžeme vrátit lásku a cit na první příčky našich životů, před slova já chci, on-ona má! Život se nám zdál samozřejmý a bezpečný, Evropa byla naše a mohli jsme si dělat, co jsme chtěli. Nebylo podstatné, jací jsme, ale jak působíme a jak nás kdo vnímá. Jak jsme velicí ve světle reflektorů a co nevyhovovalo vycpalo se silikonem. COVID 19 – jak to chápu já,  je poselství o opětném získání pokory.

Musíme žít každý den každý okamžik jaký je, takový život bez jisté budoucnosti. Najednou vnímáš, že sám to nedokážeš zvládnout, že potřebuješ svého partnera i souseda mnohem víc než toho pána v obleku v TV. Že oči tvé ženy jsou mnohem moudřejší, než hezké ovšem prázdné oči hvězdičky na netu. Teď když se obáváš přijmout podanou ruku ti dojde, jak moc je to cenné, když ti ji někdo nabízí. Nemáš žádný plán, jen přežít den za dnem, než se budeš moc vrátit k normálu a přitom poznáváš sám sebe! Poznáváš co jsi zač a poznáváš své niterní chmury,  jak najít radost na malém prostoru , bytu,domu, zahrady?

Možná chápeš o trochu víc svou babičku, která měla úctu k dědovi a považovala ho za nohem víc než jen manžela. Byl to její ochránce, chlap co bral riziko na sebe. Neměl oholený hrudník, vystajlovaný účes, oholené přirození, možná trochu smrděl a občas šel do hospody. Ale mohla se na něj spolehnout a věděla, že se o ni postará, když bude nejhůř. Byl to chlap. Snad to nebude až tolik krok zpět v myšlení vážit si jeden druhého a znát svou roli! Současný kousek života s rouškami je obrovský dar pro naše životy. Je to dar od Boha a je na nás jestli to pochopíme a uděláme krok dál, nebo budeme potřebovat další popostrčení. Třeba COVID-22. 

    Zanechte Svůj Komentář Zde